Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Na naší pidizahrádce ve včerejším slunci roztál poslední sníh, ptáci ignorují náš "fóglfutr" ... a to už na mne začíná lézt jaro. Obvykle to začíná tím, že si koupím "jarky". Letos mne Fanča předběhla a mé úspory rozfofrovala za ručně šité obojky.

Ale abych to neházela všechno jenom na ni: za dlouhých zimních večerů jsem rejdila po Internetu a slídila po pěkných psích doplňcích. Zatímco si tyhle choutky většina pejskařů odbyde racionálním nákupem v chovatelských potřebách, já jsem nechala ušít Fanče výbavičku v Severní Karolíně: je to daleko, dlouho to trvá, je to dražší a celou dobu, nevíte, co dostanete. Adrenalin jak má být.

Bob Abramsky reagoval promptně, s ničím neměl problém (snad jen s Fančiným jménem, na chvíli pro něho byla Franca) a druhý den na to, co jsme si virtuálně plácli, šel obojky a vodítka ušít. Z jeho nabídky to u mě vyhrál obojek Stormy, ale abych mu udělala kšeft, když mají tu krizi, vybrala jsem ještě Geno. Fanča neříkala nic.

Bob to zbabral: v balíčku, který jsem dnes rozbalila, byly dvě stejné soupravy obojků a vodítek Geno. Na celnici k tomu napařili daň a tak si letos asi dotahám ty jarky z loňska :-)