Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Souhrou náhod jsme se v předstihu zúčastnili tréninku ve sprintu psa do vrchu - vraceli jsme se ze společné procházky a zrovna se to chystalo a tak jsme se zapojili. Užili jsme mnoho legrace, odchytávala jsem na kopci Fanču a Sáru, obě vyběhly až na kopec, což nebylo tak docela běžné u všech (střapeček se totiž ztrácel ve vzrostlé trávě právě v místech, kde psi ztráceli motivaci). Sára si vyzkoušela čištění zubního kamene, za dentální nit ji posloužil vodící drát... trochu mi při tom pohledu tuhla krev v žilách, ale všechno dobře dopadlo.

Při závodu samotném jsem působila jen jako fotograf, běhat do vrchu už mne totiž ani nenapadne (neběhám ani po rovině nebo z kopce; už mám rozum). Holky se ale činily, seč mohly, Terezka měla druhý nejlepší čas v běhu do vrchu a mohla dát všem na frak, kdyby při střelbě na papírový terč nešetřila naše lesy a nenechala terč neporušený. Spousta psů "zklamala" své pánečky, protože nevyběhli do vrchu (coursingoví matadoři běhají po oválu, ať se děje, co se děje, závisláci nechtěli tak daleko od páníčka a lenoši to prostě vzdali). Jinak to ale byl prima závod!