Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Po cvičitelských úspěších minulého týdne, kdy se Evě podařilo naučit její početnou smečku plavat, si usmyslela, že dnes naučí Brassilu skákat přes kulíky. Naši pohodovou nedělní procházku na Dívčích hradech proložila řadou sportovních výkonů, ze kterých se většině z nás, kteří jsme se jen dívali, dělalo mdlo.

Fanča se dnes na procházku už moc těšila. Po deštivé sobotě a několika předchozích parných dnech, kdy jsme ven chodily jen po ránu, potřebovala vybít přebytečnou energii. A tříhodinová procházka na svěžím vzduchu po dešti (ještě v 6 ráno to vypadao, že ten déšť nikdy neskončí, ale někdo tam nahoře nás má rád), v báječné sestavě a s dozorujícím personálem rozptýleným krafáním a focením její očekávání víc než splnila.

Po delší době nás poctila svou přítomností Canny, Fančina lovecká společnice, a jedno houští neponechaly bez povšimnutí. Na většině loveckých misí je věrně doprovázel Teo, občas se přidala Brassila nebo Jessy. Ostatní - Conny, Eliška, Mellory, Azik a Eiby - se drželi kolem nás a zejména dorostenci nás zaměstnávali svými nekonečnými šarvátkami.

Eva se rozhodla, že Brassila musí po štěňatech zhubnout (nějak si nevšimla, že je Brassila ve skvělé kondici) a tak běhala po louce, jako divá, aby Brassile ukázala jak na to. Běhala opravdu krásně a rozběhala i Conny, která s běháním normálně dělá dost cavyky. Třešničkou na dortu (pro nás i pro kolemjdoucí) pak bylo její cvičitelské úsilí směřující k překonání palisádové zábrany na cestě: samozřejmě, že přes ty  kulíky měla skočit Brassila. Všichni jsme se mnohému přiučili a Brassila to nakonec dala (s mezipřistáním nahoře) a tak jsme se mohli rozejít šťastně domů.

PS: Nespěchám na tebe, Laděnko?