Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Fanča si to zařídila tak, že má prázdniny celý život, a tak se jí ten titulek vlastně moc netýká. To jenom mně začne trochu honička, aby milostivá nemusela měnit rytmus svého pohodlného života.

Týden ke konci letošního srpna si Fanča dopřála okysličovací kúru v Krkonoších (ke kyslíku jen tak mýrnix-dýrnix přihodila ještě celozrnné pečivo s máslem a medem k snídani - u stolu, samozřejmě, dopoledne kousek plic nebo šlašky pro ukrácení dlouhé chvíle, morkovou kostičku po procházce, tvarůžek s medem před večeří, oloupané a nakrájené ovoce po večeři a po kousíčku od všeho, co se servírovalo ke kafíčku). Není divu, že svobodu ve Svobodě (rozuměj: bez mé přítomnosti) prostě miluje - nic nemusí a všechno může.

S aklimatizací v Praze ji nezištně pomohla Honey. Na sobotní ráno ji pozvala do zámeckého parku  v Dolních Počernicích. Naši nedávnou procházku v této lokalitě prošvihla a byla moc zvědavá, jak to tam vypadá. Troufám si říct, že byla naprosto nadšena! Těch exkrementů všude kolem!!! (Honey má na ně opravdu vybraný čich - minule jsme ani nezaznamenali, že tu nějaké jsou). Do euforického stavu ji dostal kapr, který se už asi šestý den opaloval na břehu - barvu sice nechytil, ale jinak měl vše podle Honeyina gusta. Za hodinu stihla naběhat asi 58 km, prolítnout rybníkem, zvalchovat Fanču, dorazit zbytky v ohništi a svůj růžovoučký obojek zbarvit do "kafe-braun-do-zelena". Jedním slovem - byla prostě báječná! Když se po hodinové explozi svých nespoutaných emocí dostala do ovladatelného stavu, vyrazili jsme podpořit SVP na výstavu do Mladé Boleslavi. Mise byla veleúspěšná.

Poslední neděli v srpnu si Fanča pojistila vybranou společnost pozvánkou na Dívčí hrady. Sešli jsme se v 10 hodin v sestavě 12 ridgebacků a 1 bílá a popřáli jsme jim tříhodinovou volnou zábavu. Využili naší velkorysosti dosytosti, i když na avizované zajíčky nedošlo. A Fanča se tolik těšila.