Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Po fanouškovském úspěchu Fanči a Honey na Interdog Bohemia v Mladé Boleslavi minulý týden, jsme si s Honey dali sraz na klubovce ČKRR na Orlíku. Jenže nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

Na Orlík jsme jeli podruhé, podruhé jsme se domluvili, že výstavu jen symbolicky pozdravíme a půjdeme k vodě a podruhé jsme k ní společně nedošli. Ale popořadě.

V sobotu ráno jsme si dali přípravku u nás v Horoměřicích - dokumentaci z moc příjemné, dvouapůlhodinové procházky, na které Fanča rozbalila ve velkém své znovunabyté infantilní chování (Honey se fakt nestačila divit), najdete zde.

Odpoledne jsme věnovali osvětě: u mého kamaráda sedláka Pavla jsme se báječně pobavili na druhém ročníku neformálního, trochu dobrodružného setkání napříč profesemi, časem, kulturami, konfesemi a bio gastronomií Návraty II - Never more. Pro Fanču bylo víc než užitečné zocelit se mezi fotografiemi Jindřicha Štreita (Dost strachu) a slavnými trpaslíky Kurta Gebauera, i když nejvíc se jí asi líbila Ester Kočičková - má totiž pro Fanču velmi libozvučné jméno. Mnohem lépe teď rozumí husákovskému "Něk odpadně, čo je kolísavé."

V neděli ráno jsme se sešli skoro všichni, co spolu chodíme, na Orlíku. Honey se sice vytasila s čupr výbavičkou, ale přesto odolala svodům výstavních kruhů a dala přednost plným pamlskovníkům, honičkám a blbnutí. Fanča - zejména v blbnutí - nijak nezaostávala, strávila však mnnohem více času fanděním. Vyfandila krásné posudky všem zúčastněným magmaboňatům (Mellory, Eiby, Angee a Adam), ale na bedny dnes nikoho nedostala. Výsledná pořadí byla rozlosována jinak. Honey na ty výstavní rituály neměla nervy a vypařila se dřív, než jsme se vydali dolů k vodě: nakonec nás doprovodila jen Eiby, ale obě zrzky už byly tak zvadlé, že se žádné čóro-móro nekonalo. I tak to byl den jak víno.