Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Při dnešní pionýrské procházce kolem Kraváku vyšlo najevo hned několik věcí: Fančina nově nabytá dovednost chodit po ledové krustě na závějích sněhu je jí k ničemu, všude je prašan a strašně se boří. Tím pádem mohou zůstat srnky i zajíci v naprostém klidu, protože se Fanče zaboří zadek hned, jak sejde ze správné cesty. Bořící se zadek přináší další úskalí: Fanynka se se svými fyziologickým potřebami důsledně uchyluje do ústraní... dnes to parkrát zkusila, než jí docvaklo, že to takhle nepůjde a premiérově položila bobek v běžkařské stopě (tvářila se ale dost provinile). Už jste si určitě položili otázku, jak se šlo mně, když se Fanče bořil zadek... no hůř! Třikrát jsem za sebou nechala stopu, které se říká lavór, a to jsem se musela dopustit i lehké akrobacie, abych si objektivem nezpůsobila něco, co by se špatně vysvětlovalo.