Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Včera odpoledne jsme se jely podívat na Canny, abychom zjitily, jak ta bílá potrhlá holka snáší svůj úděl a jak jí sluší pupík.

Na obě otázky jsme dostaly odpověď hned v prvních okamžicích návštěvy: když se otevřely vchodové dveře, přelétla přes dvůr bílá duchna a přistála až na pletivu u Baka. Bak je soused a Cannynky důvěrník; můžete si být jisti, že mu říká úplně všechno. Když mu vyštěkala nejčerstvější novinu o tom, že za ní přijely kamarádky z SVP (kromě Fanči dorazily ještě Brassila a Conny), oběhla několik atletických koleček kolem smrčků a pak se konečně na chvíli zastavila, abychom mohly zkontrolovat její slušivé bříško. Mentální příprava na nadcházející rodičovství zjevně pokulhává za somatickými změnami, které nasvědčují tomu, že porod lze očekávat každým dnem, a tak máme pro jistotu zaťaté pěsti.

S triem zrzek jsme se po kontrole přesunuly o pár kilometrů dál a dopřály si pár hodin v podvečerním lese v okolí Bezděkova. Fanča měla "naslouchátka", lov byl obecně zakázaný, a tak si to nejvíc užila Conny, které stačily hromady listí, klacíky a horolezecká stěna.