Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Ani nevím, co mne dnes překvapilo víc: jestli fakt, že úderem šesté Fanča rozrazila dveře a s výrazem Romana Šebrleho před vytvořením světového rekordu se dožadovala akce (čekala jsem, že po včerejší šichtě nebude chtít o pohybu ani slyšet!) a nebo skutečnost, že se Konoušová rozběhla za střapečkem!

Dnes se naskytla - nečekaně a protekčně - příležitost okupovat fotbalové hřiště a tak jsme brzy po osmé sbalily coursingová fidlátka a šlo se na věc! Fanča nahodila kšíry a zaběhla si první kolo... a to v Konoušové probudilo netušenou soutěživost. Přehoupla se s elegenací sobě vlastní přes zadní sedadla v autě, ve kterém poklidně dlela, a s výskáním hodného profláknutého coursingového magora se vrhla na start. A skutečně dala celé poctivé kolo, jen na kill se vyhecovat nedala... měla by nejspíš mezi zuby chlupy z liščího ohonu a to by se, dámičce, eklovalo.

Sport přerušili svým kvílivým příjezdem malí běloušové, kterým se páteční výlet na louku strašně líbil a chtěli ještě. Honey a Moon měly s bělouši premiéru, Moon byla nadšená jaksi zřetelněji. Když běloušové zemdleli spoustou pohybu a teplem, vrátili jsme se na hřiště. Původně běhat za střapečkem, ale ten také zemdlel, a tak se běhalo jen tak... i to jim šlo moc dobře.

Nějak jsme se s Fančou nemohly odhodlat k odjezdu a tak jsme se přifařily k Brassile a Mellory a vzaly jsme to s nimi přes les do výletní restaurace na oběd a po obědě zase přes les zpátky. Nám oběma se tento způsob léta zdá docela povedený! Fanča si odkroutila normální šichtu (osmička) ... a tentokrát vůbec nebrblala.