Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Šedý příkrov mraků z posledních dní dnes poprvé prorazilo slunce a tak si mohlo posvítit na to, co ty dvě zrzavé treperendy dělají.

Co by dělaly? Pilují finesy sestrovražedného boje! A jde jim to dobře. Jejich procházky mají už zaběhaný rytmus: zpočátku, na strništi, Fanča dělá, že ze všeho nejdůležitější na světě jsou myšky, Týna jí to baští a kdykoli Fanča skloní se zájmem hlavu k zemi, je u ní Týna skokem, za který by se nemusel stydět klokan. V lese chvíli dělají, že pracují, a pak to Týna nevydrží a doráží na Fanču tak dlouho, až jí Fanča vyválí kožich v jehličí a pak nastane honička - to si užívá zejména Fanča, vždycky chtěla, aby ji někkdo honil a teď to má! Týna lítá, nadbíhá a zkracuje si cestu, jak se dá, ale na Fanču nemá. A tak kvičí a kvičí a kvičí!!!! Pak se Fanča nechá doběhnout, zvalchuje ji a jdeme domů. A doma je klid.