Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Přišlo to jako mávnutím proutku: ani jsme nestačili mrknout a je tu nový rok a s ním novoroční procházka.

Z pozvaných mají absenci jen Qwandoyky, kterým asi přimrzly zadky k sáňkám někde na Vysočině... ale není to jediné áčko, které budou muset vysvětlit ;-)

Z hor jsme dorazily poslední, a tak si Fanča s Týnou musely nechat líbit uvítání celou smečkou: a to je jen pro silné nátury. A pro silné nátury toho bylo dneska víc. Zatímco trio Týna, Můňa a Jessy si vystačilo samo, popřípadě s klacíkem, a jen občas vylákalo Eiby nebo Mellory, Fanča se ve společnosti hárajících, a tím pádem óhromně důležitých frflen Brassily a Honey, začala po hodince nudit. Snad na ni udělala dojem nedávno oprášená rodinná historka o inventarizaci ve skladu CO nebo si jen chtěla zavzpomínat na mlado: vzala Canny a zmizla. Bílé rukojmí bylo asi po pěti minutách propuštěno, ale bez vzkazu.  A tak jsme jako za starých časů využili svých dovedností z branné výchovy, sladili mobily, udělali rojnici a vyrazili. Cvičení probíhalo podle obvyklého scénáře a všichni přítomní se do akce vložili s potřebným nasazením. Po třičtvrtěhodině Fanča cvičení odpískala a nechala se jako najít. Ani nebyla udýchaná, takže nás nejspíš pozorovala z křoví a sledovala, jak si vedeme. Vedli jsme si dobře. Jen pozvání na příští víkend jakoby nikdo neslyšel.