Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

V posledních čtyříadvaceti hodinách jsme s Fančou a Týnou zvládly tři procházky: ta v Sedlčánkách byla nejvypečenější.

V pátek večer a dnes ráno jsme oběhly Kravák. V pohodě, s doprovodem štěkajících srnců, s pokusem o koupel v lesní nádrži a trochou toho vzájemného škádlení.

Na sobotní odpoledne jsme si domluvily sraz v Sedlčánkách s Honey a Moon. S ohledem na Týninu nedávnou plaveckou seanci se měla dnešní procházka odehrávat na břehu Labe. Jenže tam bylo cyklistů jak na Tour de France. Otužilci smočili kotníky, a protože jsem pošetile odmítla pozvání na zahradu, přesunuli jsme se všichni auty ke Královské cestě lužním lesem k Přerovu.... ale tam nás uvítala cedule se zákazem vstupu do honitby. Společnými silami jsme se navzájem vyhoukali tak, že místo obvyklé procházky jsme kroužili po poli, na kterém panáčkoval zajíc; ano ten velikonoční. A kdyby jen panáčkoval! Vyzývavě předváděl, že má natrénováno... jenže dnes měl utrum, Velikonoce taky nejsou každou sobotu! Celou tu blamáž korunovala Týna, která se v poli vyválela... jenže u toho zkušeně trefila chcíplou rybu! Šoupli jsme ji do nedalekého rybníka, aby žabincem přetloukla ten odér, výsledek byl ale pouze uspokojivý. Cesta autem byla zkouškou našich vztahů. Ty obstály, ale Týna šla hned po příjezdu pod sprchu! Ještě teď se mnou nemluví!

Pár "přebytků" zbylo pro rajče.