Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Fanča pomalu pokukuje po loveckém důchodu a najednou je tu test!

Test tu teda byl primárně pro Kali, ale Fanča s Týnou se nechaly otestovat také. O Fanynčině loveckém nadání nebudou znalci pochybovat; byly doby, kdy patřila k nejpracovitějším dělníkům lesa, a to započítáváme i úderníky z řad zaměstnanců Lesy ČR. Spolu s Týnou trochu váhaly mezi slušným vychováním (přeci jenom zaznamenaly, že jim celý život vtloukám do hlavy, že se přes plot na nikoho neřve) a přirozenými pudy: u lišek jim na chvíli nechaly volný průchod. Pak zjistily, že se na ně nedostanou a přestaly je zajímat. U kance selhaly zcela: prase utopené po břícho v sajrajtu je nezajímalo ani trochu .... snad kdyby bylo vykoupané a čekalo na honičku na suché louce.... ale tohle? Promiňte, to je fakt eklhaft!

A jak obstála Kali? Podle očekávání: k praseti nevlezla vůbec, na lišku si troufla až se zrzkami za zády (a to pak byla k pohledání statečná!) Všechny tři si ale napravily reputaci v lese na barvě. Čerstvou krvavou stopu zvládly s přehledem, Fanynka rozvážně, Týna sebejistě, a Kali první trochu váhavě, zatímco na druhé utekla psovodovi i se stopovačkou... souběžně běžící myslivec bral boží jméno nadarmo... já jsem vracela do hrudního koše vyhřezlé plíce... Kali zjistila, že neběžím s ní a vrátila se... chytla jsem stopovačku a na konci stopy jsme byly rychleji, než nadopované čtvrtmílařky. Ovšem vypadaly jsme podstatně hůř... aspoň některé.

Další fotky jsou tady.