Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Popravdě řečeno, kdyby a) mě pracovní povinnosti nezávaly dva dny před závodem do Křtin a nezkrátily tak původních 400 km na nějakých 150, b) kdyby nechrti běhali v neděli nebo c) kdyby nás předpověď počasí na sobotu zastihla doma... pyšnil by se titulem Mistra Moravy někdo jiný. Jenže Týně hrálo všechno do karet a tak ve čtvrtek ráno, ještě za tmy, se celý ten náš pojízdný cirkus vydal na východ. Skoro čtyřhodinová zastávka ve Křtinách byla - alespoň z psího pohledu - vykoupena radostným hare coursingem s místním ušatým kamikadze. Za tmy se všechny tři výletnice složily v pokojíku Hotelu Maják u Žermanické přehrady. Až v pátek ráno mohly pořádně rekognoskovat okolí a ochotně se toho ujaly. Přes poledne jsme si vyšláply na Prašivou, to se kupodivu obešlo bez adrenalinových vsuvek, bohužel i bez panoramat. Pršet ale začalo až v noci a nevlídno vydrželo po celou sobotu. Dráha byla naštěstí natažena na pastvině na kopečku, voda se vsakovala nebo stékala, terén byl měkký ale neklouzavý. A tak do toho Týna šla: v prvním běhu s Daishi a ve druhém ve trojici opět s Daishi a s Charliem. Vyhrála mi láhev vína a chladící box na kolo, sobě diplom, medaili a šerpu :-) V neděli jsme z pod Beskyd frčely rovnou na Dívčáky - a zastihly jsme tu naši partičku dřív, než kluci z Hlubočep. Ale to dá rozum: mají to hodně do kopce!