Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

My, co jsme uvěřili, že o lásce ví nejvíc Mácha, si na toho sv. Valentýna nějak nemůžeme zvyknout.

Není divu, že jsme jeho oslavu hodili s lehkým srdcem za hlavu a dali přednost návratu do let sedmdesátých... a možná i dál. To, co je v čase cirka 40 let, je na kilometry nějakých 120. Takže kousek. Už v pátek odpoledne tam Fanča s Týnou a Kali rejdily po polích.

Záchranářský výcvik, kvůli kterému jsme do Červené Řečice zase po čase vyrazili, začal v sobotu ráno na pile v Želivu. Za dopoledne jsme stihli tři kola, ve kterých se Kali blýskla suverénními výkony (vyhledání dvou osob, které neviděla odcházet) a Týna nečekanou tvořivostí, se kterou přišla na to, že štěkání do tmy může být problém. A ten si hýčkala. Zapomněla ale, že má ocas, kterým prozradí nález... ale hlásit se jí nechce. Takže má v žákajdě poznámku a zvláštní domácí úkol.

V neděli se cvičilo u želivského opatství. Kali si vyzkoušela jízdu na lanovce (zatím jen ve stáji) a překvapivě to zvládla, stejně jako vyhledávání. Týnka vyhledávala radostně, ale zachraňovat hodlá jen některé ... před ní se do tmavého kouta neschovávejte!

Po oba dva dny se odpoledne cvičila poslušnost: tu má u nás na starosti jen Kali, Týna s Fančou si klidně mohly dát šlofíka. A daly. Dobře vědí, že vystačí s tím, co pochytily na lekcích společenského chování.

Víkend to byl skvělý! Fascinace tím, jak psi pracují a řeší nové situace, neustále narůstá.

Další fotky jsou tady a tady.