Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Do šluknovského výběžku nás dostal až slogan slibující nové terény a nové zážitky!

Vidina stanování společně se skautským táborem neměla v naší smečce dostatečnou přitažlivost. Demokratické rozhodnutí, které nás odsunulo do bezpečné tříkilometrové vzdálenosti od skautské základny, se ukázalo být správným. Jeden honácký pes, co s námi bydlí, nebyl příliš nadšen z přítomnosti koní v Country clubu Konírna, ale to přestalo vadit, když se na dvůr vyhrnula volně pobíhající smečka psů v proměnlivém složení a když definitivní ránu do té naší křehké duše vrazila rohatá koza, která pobíhala rovněž navolno. To se pak průchod přes terasu kolem hrajících si dětí, výčepem kolem stolu štamgastů v kovbojských kloboucích a stabilní hladinou alkoholu v krvi, kolem kulečníkového stolu a kymácejících se šipkařů zdál být procházkou růžovou zahradou. Fanča s Týnou tenhle vesnický folklor zvládly se stoickým klidem a po celou dobu pobytu se na Konírně pohybovaly navolno, stejně jako ta domácí koza. Kali byla ráda, že je na vodítku. Dokonce to vypadalo, že by útočiště před kozou hledala v náručí batolat.

Při výcviku jsme vystřídali několik různých terénů, z nichž opravdu zajímavý byl otevřený lom. Kalichovi se líbil i ten zatopený, ve kterém se předváděli zdatnými tempy zejména plavci jiných ras. Kali uhájila čest rodiny aportováním klacku a míčku z vody, Fanča s Týnou smočily jen kotníčky. Pět dní v trochu depresivním šluknovsku nás hodně zocelilo a stmelilo. Ve čtyřech dokážeme čelit nástrahám venkova i organizačním přešlapům. Jen pořádný výlet se nepovedl. Ale do Šluknova kvůli němu už nepojedeme :-)

Fotky z celého pobytu jsou tady.