Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Od dnešního dne má Kali papír na to, že je způsobilá.

Ano, ta Kali, kterou jsme museli před rokem a půl několik týdnů naklikávat, aby se k ní mohl přiblížit její dnes milovaný učitel Martin, ta, která si bambulemi z barevných provázků málem rozbila hlavu, když se poprvé přišla ukázat - pěkně zpovzdálí - na cvičák k Zuzce, ta, která se obratně vyvlékala z obojku a pádila k Neumětelům, když jí skupinka lidí připadala nějak divná, ta, která se vyklání do zatáček, protože bůhví co je za nimi. Mohla by být ikonou SAR-DOG.CZ, protože proměna, kterou prošla, může být hrdou vizitkou této školy nejen pro psy.

Na zkoušce byla mnohem rozvernější, než bývá na trénincích, které obvykle bere smrtelně vážně. Radostný projev občas převážil nad přesností provedených cviků, v odložení si udělala osobáček a místo opustila až s výstřelem ze startovací pistole a s poťouchlým výrazem mi skočila na hlavu. Při chůzi bez vodítka mě v rychlém úseku stihla plácnout do zad. Při cestě mezi překážkami si jen tak hopla na stůl. Všechny ty její blbinky jí vynesly 80 bodů ze 100 a známku velmi dobrou.

Při speciálu v lese trochu machrovala: vyslala jsem ji do terénu v nejblbějším možném místě - rozešla se váhavým krokem v naznačeném směru, u prvních větví provedla důkladnou rekognoskaci - obrátila se na mě a povídá: proč tam mám chodit, když tam nikdo není? ... Tak jsem ji vyslala na druhou stranu ... popoběhla do lesa, ale po nějakých 30 m se otočila v očích to samé: tady taky nikdo není! Tak jsem ji zavolala zpátky, přiřítila se jak velká voda. Řekla jsem jí, ať si dělá, co chce. Celkem bez zaváhání běžela rovnou k figurantovi schovanému asi 80 metrů od nás v houštině malých smrčků pod celtou. Vyštěkala ho a zůstala u něj. Vysloužila si pěknou ovladatelnost, dobré značení, špatný revír, celkově 77 a uspokojivý výkon.

S Kalichem není o překvapení nouze. A to jsme teprve na začátku.