Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Leitmotivem týdenního výcviku na záchranářském trenažeru na Spáleništi by docela klidně mohlo být Nietzscheho "Co mne nezabije, to mne posílí!"

Organizátoři ze SAR-DOG nazvali celou akci trochu eufemisticky "Jarní výcvikový tábor pro psovody záchranných psů". Kromě jara, které trvalo jen několik hodin, jsme v tom týdnu zažili ještě opravdickou zimu i nevlídný podzim. Když bylo počasí nejhorší, měli jsme program tak nabitý, že nebyl čas si stěžovat. A že by bylo na co!!!!

Odhlédneme-li od počasí, byl to úplně nejvíc záchranářský týden ze všech. Kali byla v sedmém nebi: týden na samotě na Šumavě, daleko od civilizace, a samá práce! Poprvé se předvedla jako spolehlivý záchranářský pes, zasahovala jistě a sebevědomě, zvládala bez mrknutí oka áčkové úkryty a v zápalu boje štěkala i s paletou na zádech. Při výcviku poslušnosti si trenérka z nejpovolanějších, Júlia Bukovinská, ani nevšimla, že je to vlastně magor pes.

Zrzky byly neskonale hodné, ostatně jako vždy. Povalování ve srubu prokládaly procházkami po šumavských hvozdech, nikoho a nic neřešily. Fanynka uprostřed týdne oslavila své 11. narozeniny, dostala dort a na její zdraví si s chutí připili i ti, kteří ji dosud neznali. Neměli na výběr.

Psovodi se zocelovali po všech stránkách včetně schopnosti zvládnout záchrannou akci spojenou s vyhledáváním pohřešovaných osob. Ano, pěkně s vyznačenými terény, GPS v jedné ruce a vysílačkou v druhé. Ta hrdost, když to se svým psem úspěšně zvládnete, ta je ohromná!

Další fotky jsou tady.