Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Týden, ve kterém si Fanča zahoubařila, až se hory zelenaly, jsme zakončili výletem "Po stopách Kiry"... ano, vydali jsme se statečně na Zlatou vyhlídku. Že Fanča zdrhla, to snad ani dodávat nemusím.

Od čtvrtka už je zase krásně, permoníci nebyli na rodinné oslavy přizváni a tak jsme mohli s čistou hlavou hned po ránu vyrazit kolem Kraváku a odpoledne na houby. V pátek ráno - přestože bylo na teploměru umrněných 5 stupňů - znova a odpoledne na výlet na Zlatou vyhlídku. Na památné louce, na které Kira ztratila hlavu (pro ty, kdo ztratili paměť, je trocha osvěžení zde), jsme se s Týnou obrátily zpět k autu a Fanča to dala s houbařem pěkně po svých přes kopečky do Svobody. A nebyla by to ona, kdyby nám nezvedla hladinu adrenalinu v krvi krátkou, nicméně i soustředěným houbařem zaznamenanou nepřítomností. Upřímně řečeno, proti premiérové akci to byl opravdu jen slabý odvárek, z pohledu Fanči se vlastně vůbec nic nestalo. Ona si tento týden bude nejspíš pamatovat jako týden plný hub, povalování, hrátek s Týnou (začíná ji mít opravdu ráda, holku zrzavou) a zrychleného stolování. Týnina žravost akcelerovala Fančino až dosud docela způsobné vyjídání misky a stává se, že si při tom hltání šoupne nějakou tu granulku do koláčové dírky. Pod obrázkem najdete záznam docela zadařilé společné večeře - snad je to tím, že byly pod dozorem.

Týden v Krkonoších utekl jako voda, Fanča s Týnou si ho nemohou vynachválit a už vidím, že sotva přijedeme domů, budou žmuňkat, že chtějí znova! A jak se znám, ony mne užmuňkají....