Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Příliv arktického vzduchu (takhle tomu říkají v rádiu) způsobil, že v Praze jsou tři centimetry sněhu a rtuť v teploměru se občas smrskne tak, že sloupeček nedosáhne ani na deset dílků pod nulou. Tak tomu bylo i dnes ráno, ale od společné procházky nás to neodradilo: na Dívčích hradech se nás sešlo třináct (rozuměj: psů).

Zatímco včera se zima hlásila ke slovu jen tak plaše, dnes jsme si ji užili se vším všudy.

Už je to tady! Dnes ráno poletoval sníh a Teo s Eliškou už bez oblečků do společnosti nevycházejí.

Na sv. Mikuláše jsme s Fančou pozvaly SVP na Mikulášskou procházku, v těchto záležitostech je s ní poměrně snadná dohoda. Sešli jsme se v symbolickém počtu dvanácti apoštolů.... ale nedejte se klamat: byl mezi nimi jeden Mikuláš a dva čerti.

Fanča se tentokrát přepočítala: myslela si, že když bude na začátek adventu číhat v Krkonoších, bude to romantičtější než v zašmouřené Praze. Ve skrytu duše doufala, že si zasáňkuje a, když se trochu zadaří, že se třeba i zkouluje!

Na půl cesty mezi Prahou a Ostravou je krásný areál jezdeckého klubu Eliot v Brně - Žebětíně. Tam jsme si dnes sfrkly jen tak na otočku na společné venčení s Asalim.

Dnes jsme si po čase vyšli ven s Vyžličkou. Ze šňůry nádherných podzimních dní zpitomělo hodně pejskařů, a tak jsme za pár hodin potkali víc psů, než jindy za celý týden.

Od rána pršelo nebo aspoň mrholilo, přes mlhu nebylo vidět na krok, prostě kořalkový čas. Nejlepší na oslavu narozenin.

Den třetí se nesl ve sportovním duchu. Místo strečinku jsme si daly před obědem jedno kolečko kolem Kraváku a po obědě jsme natáhly střapeček a nechaly zrzavce pořádně vyběhat.

Měl to být turisticko-sportovní víkend. Hned první den snahu narušila svíčková, kterou Eva s šarmem sobě vlastním vyrazila z Lukáše. Když však v neděli ráno dorazila Honey a z batůžku vybalila upečenou kachnu, knedlíky, zelí a pár plzniček, vypadalo to, že přesedláme na zážitkovou gastronomii.