Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Šedý příkrov mraků z posledních dní dnes poprvé prorazilo slunce a tak si mohlo posvítit na to, co ty dvě zrzavé treperendy dělají.

Zatímco se Fanča snažila oslnit švédské a finské zajíce pro ně jistě exotickou češtinou, Týna skládala zkoušku z dospělosti v Krkonoších. Poprvé byla sama.... a bylo jí to úplně šumafuk!

Byly jsme s Fančou venčit ve Švédsku. Dalo se to čekat už loni v listopadu, když jsme jely venčit do Brna Na půl cesty s Asalim.

Fanča s Týnou strávily posledních sedm dní pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem rychlé roty, která přijela do Horoměřic, uvedla dům do útulného stavu a zase se vrátila do Krkonoš.

Tak se mohla - alespoň na chvíli - jmenovat naše zahrádka, když nás přijel navštívit Artur. Jenže je to nejspíš už zadané jméno pro pochybnou krčmu...

Ďáblice Fanča s Týnou si dnes vyrazily za ďábly do Ďáblic.

Tak už jsme tam byli zase. Na klubovou výstavu na Orlík jezdíme pravidelně a přitom to s těmi kluby mám jako Woody Allen: "Nikdy bych nechtěl být členem klubu, který by mě přijal za člena."

Kdo chce v Horoměřicích něco znamenat, vyrazí čas od času do Stromovky.

Týně začala škola: 1. září nastoupila na cvičák. Potřebuje trochu disciplíny jako sůl!

Pořád ještě nefotím... a tak kradu. Kvalita obrazové dokumentace se tak zvýšila...přechodně.