Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Fanča dala v sobotu vale Praze, cestou do hor se ale zastavila na Dívčích hradech, aby se rozloučila se svými psími kamarády, které zastupovala Honey. Bylo po dešti, na Dívčákách až na jednu početnější výpravu téměř liduprázdno a zrzky si to užívaly, jak nejlépe dokážou.

Trojkombinaci prodlouženého víkendu Fanča zakončila trochu netradičním výletem se samými černými. Na Dívčích hradech jsme se sešli s Teoušem a Eliškou a z Horoměřic jsme s sebou vzali Karču s Kleuší, aby také viděly město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká....

Pozornému čtenáři neuniklo, že na včerejší zrzavé seanci chyběla Honey...... a aby něco neuniklo jí, dala si spicha na dnešek s Fančou a hltala všechny novinky pěkně zatepla a z první ruky. Vybrali jsme jim k tomu prostředí nadmíru vhodné: rozlehlé lesy poblíž Horního Bezděkova.

Mohlo by se zdát, že Fanča trávila počátek prodlouženého víkendu povalováním a opalovačkou na jarním slunci, ale chyba - lávky: užívala si ve společnosti dalších osmi zrzavců ve Štěchovicích. Hančino pozvání přijali ještě: Dar, Moony, Rocky, Mari a Joe. Na zahradě nás radostně vítaly Kira, Tabi a Maggie. Chvilku čekání na Dara jsme si krátili seznamováním s malým Joem, který je tak sladký, jak jen tříměsíční ridgeback dokáže být, a mezi přítomnými o něj byl přirozeně největší zájem.

Rostou jako z vody (to je nepřesné, protože kromě mateřského mléka už ochutnala i náhražku a v den svých třítýdenních narozenin i syrové masíčko), začínají se projevovat jako psi (vrčí, ňafou a koušou) a jsou k pomilování! Jejich kouzlu podlehla i Conny, je u nich imrvére navalená a nemůže se jich nabažit.

Fanča byla koncem dubna v Krkonoších, program měla pestrý (výlety do hor střídaly společenské povinnosti), fotky dělal můj tatínak.... a včasná aktualizace shořela na tom, že si neumím poslat fotky e-mailem. Nakonec se předávka přeci jen podařila a tak je fotogalerie dokumentující Fančiny zážitky z posledních dubnových dní na světě.

Nejdřív to byla jen taková finta - tatínek koketoval s myšlenkou na májový výstup na Sněžku a tak jsem bleskurychle vyrukovala s návrhem na výlet do Sklenářovic: je to místo jeho srdce a tak bylo docela jisté, že Sněžku vzdá. Sklenářovice jsou ob jedno údolí od nás, dá se tam dojít bez vyhřezlých plic, a teď v máji je tam prostě božsky.

Tohle je "časosběrný dokument": fotky dokumentují rozbřesk v době mezi polovinou letošního března a polovinou dubna. Východ slunce si užívámě natřikrát: nejdřív přijde přirozeně s tím, jak se po zimním slunovratu prodlužuje den, pak si koncem března posuneme čas o hodinu zpět a znovu vyrážíme ráno za šera a do třetice si dáme sraz s ostatními ranními ptáčaty prostě dřív.

Zdá se, že papání a spinkání, jemuž věnují Fančini synovečkové a neteřinky veškeré své dosavadní úsilí, nese ovoce. Všichni za týden zdvojnásobili svou váhu a jsou z nich malí, rychle lezoucí hrošíci. Brassila je ve výborné formě a výchovu zvládá s přehledem. Přesvědčte se sami.

Den svých 3. narozenin si Fanča užila podle svého gusta: za ranní mlhy jsme vyjížděli na Hančino pozvání do Štěchovic na procházku se super venčící partou. A protože jsou Fanče nebesa nakloněna, vyklubal se z mlh nádherný, slunečný den.