Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

... my odpovídáme. V neděli se na cvičáku sešly zrzundy opět v silné sestavě a své tři hodinky si pěkně užívaly.

Akce HAFBO byla hned po vyhlášení obsazená. Dlouho to vypadalo, že budeme muset výlet do ZOO ve společnosti dalších psů oželet, nakonec se ale místečko uvolnilo, a tak jsem vyhrabala Fanču z polštářů a hurá do Stromovky. Příjemné počasí vylákalo do ulic všechny, co měli nohy: ti aktivnější běželi Pražský půlmaratón a jaksi mimochodem zablokovali dopravu v Praze, my ostatní jsme vyrazili do ZOO.

Na začátku března byly louky v Antonálu (my tomu tak říkáme, ale správně je to Antonínovo údolí) poseté rozkvetlými bledulemi. Na Velikonoce bylo ale všechno jinak: zima se v poslední (snad) křeči opravdu vycajchnovala a sněhu bylo více, než by velel dobrý vkus. Fanča si to však užívala a dokumentaci zpracoval můj tatínek. U nás je to toitž podobné jako u Svěráků, kde vanu myje ten, kdo se chce koupat; u nás dělá dokumentaci ten, kdo venčí - a táta si vytáhl nejdelší sirku (neprohrál ... vyhrál!!!) A tak mám tu čest uvést jeho první fotogalerii na Fančiných stránkách. Fanča ji shovívavě zcenzurovala.

Po úspěchu prvního setkání Fanči a Brandy se dalo čekat, že dnešní repete bude opět divoké, hravé a mimo jakoukoli kontrolu psovodek. Bylo to ještě horší. Celou akci nečekaně zpestřilo setkání s Vyžlíkem, který byl na klidné, rekonvalescenční procházce v lese (po Velikonočních oslavách měl starosti s příliš rychlou peristaltikou).  Zpočátku se zdálo, že se Brandy bojí, ale během čtvrthodinky se bezhlavě zamiloval a prožil si muka neopětované náklonosti. Brandy totiž dávala přednost hrám s Fančou a co hůř - i obyčejným klackům povalujícím se pod stromy... a Vyžlík se tolik snažil. Nakonec skončil na vodítku, holky dělaly jakoby nic a on chudák zbytek procházky chrčel slova lásky do obojku.

Na poli cestou zpátky jsme ještě náhodně potkali dva dalši psy - jeden se nechal vyfotit, druhý se bál tolik, že ho můj objektiv ani nezaznamenal.