Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Stalo se módou sezóny nadávat na počasí. Na nás zatím - díkybohu - žádné nespoutané živly nedosáhly ... snad kromě pátečního krupobití, které vehnalo Fanču z gauče do postele (normálně tam nechodí, ale zřejmě usoudila, že je to nejbezpečnější místo v domě). A tak si nadále užíváme ranní procházky, nejčastěji v doprovodu Karči, Kleuše, někdy se k nám přidá Beruška (zvaná Berda), občas narazíme na Frantu, jiní - méně šťastní - nás pozorují zpoza plotu.

Po cvičitelských úspěších minulého týdne, kdy se Evě podařilo naučit její početnou smečku plavat, si usmyslela, že dnes naučí Brassilu skákat přes kulíky. Naši pohodovou nedělní procházku na Dívčích hradech proložila řadou sportovních výkonů, ze kterých se většině z nás, kteří jsme se jen dívali, dělalo mdlo.

Fanča ještě nestačila dohnat spánkový deficit po týdenním summer campu a už nám na vrata bušila návštěva. Tentokrát ale nebylo nutné Fanču přemlouvat, aby sklouzla z gauče a vyrazila ven: byla to totiž reprezentace SVP a tu Fanča vítá s radostí kdykoliv.

Po úspěchu loňského summer campu jsem ani na chvilku nezaváhala a přihlásila nás na letošní ročník hned, jak to jen šlo. Od soboty 4.7. do pátku 10.7. jsme s Fančou strávily báječný týden ve Svojanově.

Tábor-netábor na ranní procházku se musí. Chodily jsme mezi šestou a půl sedmou, samy, na velikou louku nad táborem, někdy přes ni na kopec, jindy k idylické vesničce Starému Maletínu. Fanča si povětšinou jen tak čmuchala (nevěděla, že se mezi místními zajíci rozkřiklo, že je tábor plný psů, a jak známo: mnoho psů - zajícova smrt) a já jsem zkoušela možnosti nového objektivu.